JAK HRÁT RYTMUS NA UKULELE – mini-školička pro úplné začátečníky od Jiřího Cvrkala

ČÁST PRVNÍ

Tyto jsou rady jsou určeny pro úplné začátečníky ve hře na ukulele a úplné laiky v hudbě. Těm, kteří zatím netouží po sólové hře, ale chtějí se na ukulele pomocí akordů doprovázet při zpěvu. A právě pro ty jsem napsal jednoduchý návod jak na to. Každý začátečník se zaměřuje pouze na levou ruku, tedy na držení akordů, lépe řečeno hmatů pro jednotlivé akordy. Přitom ale právě pravá, tedy šikovnější ruka, dělá dobrého hráče. Leváci si to samozřejmě obrátí. Levá ruka drží např. akord G a pravá ruka z něj teprve udělá country, swing, tango, valčík, sambu, foxtrot, rock, baladu, folk a další. Proto bych zde chtěl napsat něco o hraní rytmu pravou rukou pro úplné začátečníky, neznalé not ani hudební teorie. Správné pohyby pravou rukou vám také pomohou lépe zvládat správné tempo s ostatními. Pokud třeba zapomenete některý akord, nebo ho špatně chytíte, je vždy přijatelnější povolit prsty levé ruky, tak aby struny nezněly a pravou rukou dodržet přesný rytmus, než při přehmatávání akordů zpomalovat a vypadnout z rytmu. Zvláště při hře s ostatními.

*

Co k tomu budete potřebovat.

A/ Především METRONOM !!! Bez něj se to opravdu nenaučíte. Buďto si nějaký koupit, vyrábí se mechanické a elektronické. Jejich cena se pohybuje tak kolem pětiset až tisíce korun. Pro začátek ale pro vás bude možná lepší, najít si některý na internetu, nebo v telefonu, pokud máte Android. Ten budete mít většinou zadarmo. Než začnete hrát, naučte na metronomu nastavovat počet dob ( 4 nebo 3) a tempo, což je počet úderů za minutu.

B/ Na ukulele se natahují nylonové struny a hraje na ně nehtem ukazováčku přibližně v místě kde se krk stýká s tělem nástroje. Nástroj tak zní nejlépe a je to taková klasika. Pokud by jste chtěli používat trsátko, je to taky možné, ale správné držení trsátka není zase tak jednoduché jak by se na první pohled zdálo. Tady pozor na to, že špatné návyky se potom hodně těžko odnaučují. Nepoužívejte však trsátka kytarová, ale speciální filcová trsátka pro ukulele. Najdete je na www.ukeshop.cz. Znějí o něco tišeji a měkčeji než plastová, ale chráníte tím lak na našem nástroji a také uši vašich sousedů. Existují i trsátka kožená (u nás např. od firmy Hemr), ale s nimi nemám zatím zkušenosti.

*

Tip na metronom na Netu http://www.metronomonline.cz/

*

Tip na metronom na Androidu. (Je tam i ladička a možnost nahrávání.) Tuner a metronom

ČÁST DRUHÁ

Pokud máte již metronom, a umíte ho nastavit, můžeme začít. Jediné co z teorie musíte znát je to, že většina písniček je na čtyři doby a některé (jako například valčík) jsou na tři doby. Jsou i další varianty, ale ty už jsou pro pokročilé hráče. My se teď budeme zabývat písničkami na čtyři doby, jinak řečeno ve čtyřdobém taktu. V notách ze značí jako 4/4, nebo někdy C. Nastavíme si na metronomu takt na čtyři doby a tempo asi na 100 úderů za minutu. (Takt je v hudbě základní rytmický útvar a při doprovodu se stále opakuje.) Nebojte se zpočátku nahlas počítat doby. Nejlépe prvá – druhá – třetí – čtvrtá. Držíme jakýkoliv akord a nehtem ukazováčku nebo trsátkem brnkneme na každou dobu po strunách směrem dolů. Viz. obr. 1

A teď přijde to nedůležitější! Stále hrajte čtyři údery dolů a všimněte si jaké pohyby dělá váš ukazováček. Ačkoliv brnká přes struny jen dolů, tak se vrací těsně nad strunami zase nahoru. Takže pohyb je: dolů – nahoru, dolů – nahoru, dolů – nahoru a dolů – nahoru. Pokud si označíme pohyb kdy brnkáme přes struny vyplněnou šipkou a pohyb těsně nad strunami prázdnou šipkou, tak lépe naše pohyby vyjadřuje obrázek 2. Tento zápis na obr. 2 považujte za základní a vzejdou z něj další zajímavé rytmy. Jen stále hlídejte pravidelný pohyb ruky a dolů a nahoru, pomůže vám to udržet rytmus i ve složitějších rytmech. Jestli jste vše správně pochopili tak zkuste takové malé cvičení na obr. 3, kdy brnkáme na každý pohyb a na obr. 4, kdy za celý takt brnkneme přes struny jenom dvakrát a ostatní údery vedeme těsně nad strunami. Je to trochu těžší, ale metronom vás pěkně navede. Také si pohlídejte, aby byl první pohyb v taktu vždy dolů.
Každý rytmus hrajte stále dokola, třeba i minutu a zkoušejte i měnit akordy, tak aby jste stále udrželi rytmus. To platí i pro všechna další cvičení. Že už rytmus umíte si můžete říct, až se vám tak zautomatizuje, že už na něj vůbec nemusíte myslet a můžete se věnovat akordům a zpěvu. 

ČÁST TŘETÍ

Nyní již umíme hrát podle základního vzorce na čtyři doby a nic nám nebrání začít se učit nějaké praktické rytmy, které uplatníme při doprovázení zpěvu. Pro rychlejší písně je vhodný rytmický vzor na obr. 5. který se skládá se ze dvou stejných polovin. Na označené noty můžeme dát důraz (akcent) tím že na příslušnou dobu brnkneme silněji.

Na pomalejší písně se hodí rytmus na obr. 6. Takže už se můžete ke zpěvu doprovázet. Hlavně se zpočátku nesnažte hledat nějaké efekty a dávejte bedlivě pozor na dodržování rytmu a pohybu pravé ruky. Říká se, že pravá ruka dělá kytaristu a pro ukulele to platí stejně.

ČÁST ČTVRTÁ

Úder typu CHUCK (čti čak) někdy označován jako CHUNK (čti čank)

Nevím, jak se to říká česky, ale říkejme tomu třeba “štěk”. Je to v podstatě jen takové štěknutí. Hraje se dvěma způsoby.

1/ pokud hrajeme levou rukou akord, kde držíme všechny čtyři struny, stačí pravou rukou brknout a ihned povolit stisk akordu, čímž vytvoříme takový neurčitý zvuk, který má pouze rytmický význam.

2/ Pokud hrajeme akord, kde zní i prázdné struny, musíme to vše zvládnout pravou rukou. Brnkneme přes struny a okamžitě je utlumíme malíkovou hranou dlaně. Výsledný zvuk je stejný jako v prvním případě.
Oba způsoby se dají hrát současně. Povolovat hmat levou rukou i tlumit rukou pravou. Já to zde označuji jako vybarvenou přeškrtnutou šipku.

Na obr. 7 je jednoduchý rytmus s použitím úderu CHUCK.

Hezky je to vysvětleno např. na You Tube

*

Údery typu CHUCK můžete vkládat i do rytmů, které jste se již naučili. V některých skladbách se to hodí, v některých ne. Je to na vašem vkusu. Na obr. 8 a 9 uvádím příklady, jak na to. Všimněte si, že se používá na sudých dobách. Druhé a čtvrté.

ČÁST PÁTÁ

Beguine (čti bigín)

Tento rytmus si můžete nechat klidně až na pozdější dobu. Je už trošku těžší. Chtěl bych na něm však ukázat, že i složitější rytmy se dají zahrát pomocí stejného pohybu pravé ruky jako jste dělali doposud, viz obr. 10.
Byl to oblíbený rytmus Wabiho Ryvoly. Dříve se hrávalo hodně trampských písniček jako tango a tohle je taková náhrada. Dá se říci, že je to takový dost univerzální rytmus a taky hodně návykový. Někteří kytaristé jej používají téměř na všechno a je to potom dost nuda. Taková uspávačka. Lépe je rytmy střídat.
Pokud tenhle rytmus zahrajete rychle, vznikne z něj Samba.

ČÁST ŠESTÁ

Rytmy na tři doby, neboli tříčtvrteční.

Jediným rozdílem proti předchozímu, je ten, že takt nemá čtyři doby, ale jen tři. Jinak všechno ostatní zůstává. V notách bývá označen jako 3/4. Nemusí to být jen valčík, ale třeba křesťanova Panenka, nebo od Beatles Norwegian Wood.
Metronom si musíte přestavit na tři doby! Počet úderů za minutu, neboli tempo, nechejte pro začátek opět 100. Později jej budete měnit podle potřeby. Některé písničky jsou pomalejší, některé rychlejší. Na obr. 11 a 12 uvádím dva základní rytmické vzory, kterými se můžete doprovázet.

Pro někoho to bude možná trochu těžší zvyknout si na tři doby, ale zase nejvíce pomůže metronom a pravidelný pohyb pravé ruky dolů-nahoru, dolů-nahoru, dolů-nahoru.

Závěr.

Snažil jsem se zde naznačit základní návyky při hře doprovodu. Samozřejmě lze hrát doprovody i jinak, složitěji, ale tohle je poctivý základ, ze kterého budete vždy vycházet.

Poznámka: Pokud budete rytmy hledat na internetu, najdete je pod názvem Strumming. Zápis bývá někdy šipkami jak uvádím já a někdy se používá symbol “D” což znamená down, česky dolů a “U” což znamená up, česky nahoru. Pohyb těsně nad strunami kdy nebrnkleme se značí znamínkem “-“. Zápis který uvádím na obr. 5 se potom píše: D-UU D-UU. Také se někdy používají malé písmena pro běžný úhoz a velká pro důraznější úder. D-uu D-uu. Úder typu Cuck se značí křížkem “x”. D-xu D-xu.

Pár příkladů najdete zde. Pozor, některé jsou jen na půl taktu, takže se v každém taktu 2x opakují a některé jsou na dva takty.

https://ukuguides.com/beginner/ultimate-ukulele-strumming-tips-and-guide/

 

Lekce od Sarah Maisel, z ukulelemag.com – Give an Old Song New Tricks with Chord Substitutions, neboli záměny akordů. Trochu to navazuje na workshop jazz uke od Geralda Rosse co byl na festivalu.

 

Manitoba Hal – úvod do stylu vybrnkávání “Travis Picking”.

Autorem tohoto příspěvku je Jiří Cvrkal, děkujeme !

Všechny díly seriálu: 1-  Transpozice, 2 – Hlavní akordy, 3 -Vedlejší akordy, 4 – Kadence, 5 – Mollové tóniny, 6 – Mimotonální dominanty

Mimotonální dominanty

Už jsme probrali všechny hlavní i vedlejší akordy, ale jistě zjišťujete, že v písničkách se občas vyskytují i akordy, které do naší teorie tak nějak nezapadají. Mohou to být 1/ náhodně zvolené akordy 2/ akordy vypůjčené z jiné tóniny, zejména pak dominanty.

Existují pouze tři typy akordů. Durové, mollové a dominantní. Všimněte si, že dominantní akordy, které jsou vlastně taky durové, dáváme do jiné skupiny než “obyčejné” durové, neboť mají v hudbě svoje zvláštní a důležité postavení.

My si dnes povíme něco o vypůjčených dominantách z jiné tóniny. Odborně se jim říká mimotonální dominanty. V písničkách se vyskytují velice často a většinou si ani nevšimneme, že je tam nějaké vybočení do jiné tóniny. V minulých příspěvcích jsme si ukázali, jak pomocí pravítek najít dominantu k dané tónice. Bude možná dobré vrátit se zpět a ještě si to zopakovat. U mimotonálních dominant je celý problém v tom, že si kterýkoliv akord v písničce představíme jako dočasnou tóniku a před ni předřadíme její dominantu. Potom pokračujeme dál, jako by se nic nestalo. Jednoduché, že? Viz. Př. 1

Ve zpěvnících jsou většinou uváděny akordy ve zjednodušené verzi. Např. Červená řeka se hraje správně takto: Viz Př.2.

Není to nic jiného, zařazení mimotonálních dominant. Zde je třeba si všimnout, že F7 není v tomto případě tónika, ale dominanta k akordu Bb dur čili subdominantě. V tónině Bb dur je skutečně dominanta akord F7. Zkuste si to ověřit pomocí pravítek. Že je akord dominanta poznáte podle toho, že je označený jako “7”. A7, D7, E7 apod. Tónika ani subdominanta takové označení nemůže mít. (U mollových akordů však tohle neplatí.) Zní to možná zpočátku trochu složitě, ale v praxi je to velice jednoduché. Věřím, že za chvíli si budete tyto dominanty umět sami doplňovat na vhodných místech ve svých písničkách. Ale pozor všude se to nehodí a taky s tím šetřete!

A teď přijde to nejdůležitější! Tak jak měla v př.2 subdominanta svoji dominantu, tak může mít i dominanta svoji dominantu. U swingových písniček je to téměř pravidlem. A teď se nelekněte, i ta dominanta dominanty může mít svoji dominantu. A ta také svoji atd. až vznikne tzv. řetěz dominant. Pro zjednodušení je můžeme nazývat druhou dominantou, třetí dominantou atd. Nejlepší bude ukázat to na nějakém příkladě. Refrén známé písničky Ivana Mládka Jez. Př. 3

Někomu možná pomůže naučit se řetězec dominant bez hledání podle pravítek. K tomu účelu může sloužit tzv. kvintový kruh Př.4 Ve své tónině si najdete dominantu a po směru hodinových ručiček potom druhou dominantu, třetí, čtvrtou… Hrajeme je však proti směru hodinových ručiček a skončíme tónikou, ze které jsme vyšli. Uvedu příklad v tónině D dur: H7-E7-A7-D, v tónině F dur: D7-G7-C7-F. V některých skladbách jsou dom. dvě, v jiných tři nebo čtyři. Někdy se daná dominanta nahrazuje mollovým akordem se stejným názvem. Např. E7 nahradíme Emi. Není na to žádná teorie, ale často to v písničkách bývá. V Dur: H7-Emi-A7-D.

To je asi tak všechno. Pokud tohle všechno pochopíte, stanou se z vás ostřílení hráči. Možná ještě uvedu nějaké doplňky z praxe nebo pohled z jiné strany, ale tohle jsou ty hlavní věci.

 

Autorem tohoto příspěvku je Jiří Cvrkal, děkujeme !

Všechny díly seriálu: 1-  Transpozice, 2 – Hlavní akordy, 3 -Vedlejší akordy, 4 – Kadence, 5 – Mollové tóniny, 6 – Mimotonální dominanty

Mollové tóniny  – hlavní a vedlejší akordy

Navazuji na svůj příspěvek pro úplné začátečníky. Zatím jsme se naučili jak se orientovat v durových tóninách a nyní se naučíme jak se orientovat v tóninách mollových. Nebojte se víc už jich nebude, jen durové a mollové. Pokud jste pochopili jak se podle pravítek, které jste si namalovali, postupovat v durových tóninách, tak pro vás bude úplná brnkačka, naučit se to i v tóninách mollových. Základní akordy jsou zase stejně daleko od sebe, vedlejší jsou trošku posunuté, ale hlavní rozdíl je v tom, že hlavní akordy jsou moll a vedlejší dur. Výjimkou je dominanta, která je vždy a všude durová. Dominantám se budu věnovat v příštím díle.

Zase je potřeba si na proužek papíru nakreslit níže uvedená pravítka. Stačí jen ta spodní. Horní můžete použít z dřívějších návodů. Takovou základní mollovou tóninou je A moll, proto šipka ukazuje na A. Zase posouváním šipky si najdete tóninu, která vám nelépe vyhovuje. Tentokrát nebudu uvádět kadence, ale můžete si základní akordy procvičit (případně transponovat) na těchto písničkách. Slavíci z Madridu a na Ryvolově písničce Ze všech chlapů nejšťastnější chlap. Vedlejší akordy najdete zase v písni Ďáblovo stádo (Nebeští jezdci) a ve Wabiho Hudsonských šífech.

Poznámka na závěr: Písničky v mollových tóninách často používají i vypůjčené akordy z tónin durových. Často kombinují moll i dur a to v tzv. paralelních tóninách. Uvedu příklad některých paralelních tónin: Amoll/Cdur; Dmoll/Fdur; Emoll/Gdur. Určitě si dokážete nastavit pravítka pro transpozici a najít další kombinace, které potřebujete.
Také jsou často písničky napsané tak, že sloka je v moll a refrén v dur. Bývá to často přechod do paralelní tóniny (př. Amoll do C dur), nebo do stejnojmenné tóniny (př. Amoll do A dur). Možná je to už pro někoho složitější. V této lekci je hlavní naučit se ty tři základní mollové akordy ve svých oblíbených tóninách. Tóniku-moll, subdominantu-moll, a dominantu-dur. K tomu ostatnímu se můžete vrátit až později, až budete pociťovat potřebu se to naučit.