Jak na uke akordy 6 – Mimotonální dominanty

Autorem tohoto příspěvku je Jiří Cvrkal, děkujeme !

Všechny díly seriálu: 1-  Transpozice, 2 – Hlavní akordy, 3 -Vedlejší akordy, 4 – Kadence, 5 – Mollové tóniny, 6 – Mimotonální dominanty

Mimotonální dominanty

Už jsme probrali všechny hlavní i vedlejší akordy, ale jistě zjišťujete, že v písničkách se občas vyskytují i akordy, které do naší teorie tak nějak nezapadají. Mohou to být 1/ náhodně zvolené akordy 2/ akordy vypůjčené z jiné tóniny, zejména pak dominanty.

Existují pouze tři typy akordů. Durové, mollové a dominantní. Všimněte si, že dominantní akordy, které jsou vlastně taky durové, dáváme do jiné skupiny než „obyčejné“ durové, neboť mají v hudbě svoje zvláštní a důležité postavení.

My si dnes povíme něco o vypůjčených dominantách z jiné tóniny. Odborně se jim říká mimotonální dominanty. V písničkách se vyskytují velice často a většinou si ani nevšimneme, že je tam nějaké vybočení do jiné tóniny. V minulých příspěvcích jsme si ukázali, jak pomocí pravítek najít dominantu k dané tónice. Bude možná dobré vrátit se zpět a ještě si to zopakovat. U mimotonálních dominant je celý problém v tom, že si kterýkoliv akord v písničce představíme jako dočasnou tóniku a před ni předřadíme její dominantu. Potom pokračujeme dál, jako by se nic nestalo. Jednoduché, že? Viz. Př. 1

Ve zpěvnících jsou většinou uváděny akordy ve zjednodušené verzi. Např. Červená řeka se hraje správně takto: Viz Př.2.

Není to nic jiného, zařazení mimotonálních dominant. Zde je třeba si všimnout, že F7 není v tomto případě tónika, ale dominanta k akordu Bb dur čili subdominantě. V tónině Bb dur je skutečně dominanta akord F7. Zkuste si to ověřit pomocí pravítek. Že je akord dominanta poznáte podle toho, že je označený jako „7“. A7, D7, E7 apod. Tónika ani subdominanta takové označení nemůže mít. (U mollových akordů však tohle neplatí.) Zní to možná zpočátku trochu složitě, ale v praxi je to velice jednoduché. Věřím, že za chvíli si budete tyto dominanty umět sami doplňovat na vhodných místech ve svých písničkách. Ale pozor všude se to nehodí a taky s tím šetřete!

A teď přijde to nejdůležitější! Tak jak měla v př.2 subdominanta svoji dominantu, tak může mít i dominanta svoji dominantu. U swingových písniček je to téměř pravidlem. A teď se nelekněte, i ta dominanta dominanty může mít svoji dominantu. A ta také svoji atd. až vznikne tzv. řetěz dominant. Pro zjednodušení je můžeme nazývat druhou dominantou, třetí dominantou atd. Nejlepší bude ukázat to na nějakém příkladě. Refrén známé písničky Ivana Mládka Jez. Př. 3

Někomu možná pomůže naučit se řetězec dominant bez hledání podle pravítek. K tomu účelu může sloužit tzv. kvintový kruh Př.4 Ve své tónině si najdete dominantu a po směru hodinových ručiček potom druhou dominantu, třetí, čtvrtou… Hrajeme je však proti směru hodinových ručiček a skončíme tónikou, ze které jsme vyšli. Uvedu příklad v tónině D dur: H7-E7-A7-D, v tónině F dur: D7-G7-C7-F. V některých skladbách jsou dom. dvě, v jiných tři nebo čtyři. Někdy se daná dominanta nahrazuje mollovým akordem se stejným názvem. Např. E7 nahradíme Emi. Není na to žádná teorie, ale často to v písničkách bývá. V Dur: H7-Emi-A7-D.

To je asi tak všechno. Pokud tohle všechno pochopíte, stanou se z vás ostřílení hráči. Možná ještě uvedu nějaké doplňky z praxe nebo pohled z jiné strany, ale tohle jsou ty hlavní věci.